AC Milán

AC Milán, italsky AC Milan, oficiálním názvem Associazione Calcio Milan, je milánský fotbalový klub, který se účastní italské Serie A. Hrají v dresech s červeno černými pruhy a černými šortkami, kvůli čemuž mají přezdívku rossoneri („červeno-černí“). AC Milán vyhrál 18× Sérii A, což jej řadí společně s Interem Milán po Juventusu (30 vítězství) na druhé místo v historických tabulkách . AC vyhrál také 5× italský pohár. Klub se také může pyšnit sedmi tituly v Lize mistrů.

Klub založil v roce 1899 pod jménem Milánský kriketový a fotbalový klub jeden britský vystěhovalec. Domácím hřištěm je San Siro pro 85 000 lidí, který je fanoušky konkurenčního Interu nazýván podle nejslavnějšího hráče Giuseppe Meazzy. Klub sdílí stadion s Interem, dalším milánským velkoklubem.

Historie fotbalového klubu AC Milán

Klub byl založen jako fotbalový a kriketový klub 16. prosince 1899 britskými přistěhovalci Alfredem Edwardsem a Herbertem Kilpinem, kteří pocházeli z Nottinghamu. Na počest své rodné země klub pojmenovali dle anglických gramatických pravidel Milan, nikoliv Milano. To mu činilo obtíže především během nastoleného fašistického režimu. Milán vyhrál první Italské mistrovství v roce 1901 a následně pak v letech 1906 a 1907. V roce 1908 došlo ke sporům týkajících se podpisu smluv se zahraničními hráči. Zastánci tohoto záměru se proto odpojili a založili svůj vlastní klub - dodnes největšího rivala - FC Internazionale Milano. Následkem toho byla výsledková deprese doprovázená titulovou impotencí fotbalistů Milánu, která trvala, zatímco si Inter vesele sbíral tituly, až do roku 1951.

V padesátých letech se Milán vrátil na špičku italského fotbalu vedený švédským hvězdným triem Gunnarem Grenem, Gunnarem Nordahlem a Nilsem Liedholmem. V roce 1963 Milán získal první kontinentální trofej po skalpu Benfiky ve finále Poháru mistrů evropských zemí. O šest let později dokázal úspěch zopakovat a následoval ho i Interkontinentální pohár (v roce 1963 nestačil na Santos).

Poté, co odešel do výslužby Gianni Rivera v roce 1979, se Milán dostal do menšího útlumu, který vyvrcholil v roce 1980 skandálem Totonero. Následkem toho byl Milán za trest přeřazen do Serie B, ve které se objevil poprvé v historii. Ve skandálu šlo především o uplácení hráčů a funkcionářů za účelem zisku peněz ze sázek. Klub se okamžitě vrátil, ale o rok později byl znovu přeřazen do Série B a dostal se odtud definitivně až v roce 1982.

To samozřejmě přineslo neblahý účinek na klub jako marketingový subjekt. Klub byl na pokraji bankrotu, ale díky injekci obrovské sumy peněz klub zachránil podnikatel a budoucí předseda italské vlády Silvio Berlusconi. Na trenérský post byl dosazen Arrigo Sacchi a podepsáno hvězdné holandské trio Ruud Gullit, Marco van Basten a Frank Rijkaard. To byl počátek patrně nejúspěšnější éry v dějinách AC Milán. V této éře vyhrál klub osm domácích titulů, jednou Coppu Italia, pětkrát Supercoppu Italiana, pětkrát PMEZ či Ligu mistrů, pětkrát Evropský superpohár, dvakrát Interkontinentální pohár a jednou Mistrovství světa klubů. Tento tým byl zvolen nejlepším klubem v historii v celosvětovém hlasování odborníků vedených magazínem World Soccer. To už bylo patrně po vrcholu, který tým dosáhl v roce 1994 ve finále Ligy mistrů proti Barceloně. Po menším dvouletém útlumu v roce 1999 doprovodili hráči oslavy 100. výročí klubu ziskem 16. titulu.

V roce 2006 byl klub namočen do skandálu Calciopoli, kde bylo pět týmů obviněno z ovlivňování nasazování rozhodčích k jednotlivým zápasům. Policejní vyšetřování, ale nedokázalo jakékoliv spojení manažerů AC Milán s touto aférou. Federace FIGC poté rozhodla, že nejsou dostatečné důkazy na stíhání místopředsedy Adriana Gallianiho. V důsledku toho byl Milán nejdříve potrestán odečtem 15 bodů a zákazem startu v Lize mistrů, po odvolání byl ale trest snížen pouze na 8 bodů a účast v Lize mistrů pro sezónu 2006/07 byla nakonec povolena. Poté Milán tento ročník Ligy mistrů ovládl a získal sedmý evropský titul. Po skandálu Calciopoli vyhrál čtyřikrát za sebou Scudetto rival Inter. Nicméně v sezóně 2010/11 dali dohromady natolik silné mužstvo s hráči jako Zlatan Ibrahimović, Robinho nebo Alexandre Pato, že dokázal přerušit nadvládu Interu a po 7 letech získat opět v pořadí 18. titul.

Známí hráči

Paolo Maldini (síň slávy, číslo 3 smí mít na dresu jen jeho syn)
Franco Baresi (síň slávy, číslo 6 nesmí nikdo nosit)
Alessandro Costacurta (síň slávy, je na 3 místě v počtu startů)
Gunnar Nordahl (nejlepší střelec historie AC Milán)
Andrij Ševčenko (2. nejlepší střelec historie, držitel Zlatého míče,)
Gianni Rivera (3. nejlepší střelec historie)
Kaká (držitel Zlatého míče)
Marco van Basten (držitel Zlatého míče)
Ruud Gullit (držitel Zlatého míče)